Proč cvičit jógu v tomto čase?
Pro mě jóga znamená příjemné protažení těla, uvolnění napětí, naslouchání, bytí se sebou.
Když nechci být sama doma na podložce, můžu jít na soukromou nebo skupinovou lekci.
Nebo se nabízí další možnost...bytí v přírodě, v lese, na louce nebo se svým oblíbeným stromem. Miluji vzrostlé duby. Kdekoliv je potkám, cítím jejich sílu, hluboké kořeny, vnímám propojení se zemí a se vším okolo. Zřejmě je to propojení i s mým příjmením Dubná :-)
Vnímám stromy jako moudré bytosti, které jsou na zemi stovky let a předávají si se svými přáteli a stromovými dětmi mnohé informace. O všem, jak se cítí, jak vnímají stav celého svého bytí - kořeny, kůru, větve, listy, plody...informují se o škůdcích, kteří je chtějí ochutnávat, ale také o příjemných věcech. Třeba, že za nimi chodí děti a prolézají jejich větvemi, dospělí se přijdou přitulit nebo ochladit, zvířata se u nich léčí a čerpají jejich sílu a moudrost. Stromové bytosti s námi všemi mluví. Někdo jejich řeči rozumí, někdo je vnímá podvědomě...
A jak to poznáte? Zamyslete se, jestli máte nějaký oblíbený strom, pod který si chodíte sednout nebo lehnout, obejmout ho nebo pohladit, vylézt do koruny a mít rozhled a nadhled :-)
Tak to může být váš stromový přítel.
Máme okolo sebe spoustu lidí, ale mnohdy uvítáme klid a jemný dech přírody. A to propojení dělá divy. Navrací nás do svého středu, klidu našeho bytí...
Jógové pozice nám můžou pomoct protáhnout naše tělo, pohybem odstraníme nahromaděné napětí, stres, dechem se dostaneme k vnímání sebe sama. Příroda nás mateřsky obejme, zklidní, zpěv ptáků nás harmonizuje, jemný vánek pohladí, země uzemní :-)
Vydej se svou cestou...buď se sebou...naslouchej...
Moje zamyšlení z 19. 2. 2015
Jsme jako strom, máme kořeny, kmen s kůrou, větve silné a slabší větvičky.
Sílíme z kořenů, s každým jarem přichází nová síla, která přináší energii a dává ji do pupenů, aby mohly vzniknout nové listy, abychom mohli dál růst.
Láska vychází zevnitř, šíří se našimi větvemi dál a dál, někdy se dotýkáme větvemi dalších stromů a naše láska se prolíná.
Stane se, že nemáme dostatek síly, abychom vyživili naše větve a větvičky, to je, když se o sebe nestaráme. Pak může onemocnět některá naše část, větev... Pokud to stále nevidíme nebo nechceme vidět a vnímat, nemoc pokračuje dál. Signálů k nám chodí spoustu. Někdy nedbáme, nechceme nemoc vidět, ego nás chtěním směruje jinam, nemoc pokračuje dál...síla ubývá, dochází, míza nemá kam proudit, přes uzlík nejde dál a větev usychá. Možná si všimneme, že naše větev je nemocná, nebo uschla a najednou ji chceme léčit. Vezmeme si pilulky, nic nezabírá... Už je pozdě. Co s tím? Můžeme si nechat suchou větev uříznout, to ale vše neřeší...nebo můžeme s láskou pečovat o svou suchou větev a vzít si ponaučení.
Ano, to je lepší varianta. Mít se rád a sobě naslouchat. Pečovat o sebe s láskou, o své kořeny, kmen, větve, listy, abychom sílili, dávali lásku sobě a všem kolem nás.
Abychom naplnili svůj život na Zemi, žili s radostí a láskou.